Filozofie Stromu života 

Myšlenka tvořit Stromy života v kruhu mě provázela už dávno. Líbila se mi jejich symbolika, jejich přirozenost i samotné propojení stromu a kruhu. Teprve když jsem vytvořila svůj první Strom života, jsem pochopila, jak silné místo může tento motiv v mé tvorbě mít.

Ten první vznikl v období, kdy můj tatínek prožíval poslední dny svého života. Tehdy jsem ještě netušila, že se právě Strom života postupně stane jedním z ústředních motivů MacraMArt. 

Macramé projekt jsem měla v hlavě přibližně šest let. Několik měsíců po tatínkově odchodu jsem se rozhodla začít ho opravdu uskutečňovat. Koupila jsem si počítač, vytvořila web, založila Instagram a začala MacraMArt postupně stavět. 

Následně vznikl Strom života pro mou maminku jako připomínka naší velké rodiny. A postupně začaly vznikat další. Každý trochu jiný. Každý s vlastním charakterem, symbolikou a příběhem. 

Některý má bohatou korunu a výrazné rozvětvení, které mi připomíná osobní růst, širokou rodinu a množství životních cest, které se mohou navzájem proplétat.

Jiný je jemný a jednoduchý. Další je výrazný, hustý a plný detailů. Některý doplňuje zlatá nit, jiný si vystačí s přírodními tóny.

A jeden z nich má dokonce malou houpačku.

Ta mi připomíná naše vnitřní dítě. Část nás, která se uměla radovat z maličkostí, být spontánní a žít přítomným okamžikem.  

V první řadě ve mně Strom života vyvolává pokoru před Bohem. Připomíná mi příběh Adama a Evy a strom poznání – významnou událost křesťanské víry, která připomíná počátek lidského hříchu a naši nedokonalost. Vnímám ji také jako připomínku toho, že každý z nás má na sobě stále co měnit a na čem pracovat.

Kořeny stromů pro mě představují pevné základy. Něco, co roste pomalu, ale může se stát silným, hlubokým a odolným. Strom, který má pevné kořeny, může růst do výšky, rozvětvovat se a přežít mnoho let.

A právě v tom vidím paralelu s osobním růstem.

I člověk potřebuje pevné základy. Potřebuje poznat své kořeny, přijmout svou minulost a zároveň mít odvahu růst dál. Osobní růst není něco, co se stane přes noc. Je to cesta, stejně jako růst stromu. 

Strom pro mě zároveň představuje rodinu a propojení generací. Kořeny, kmen i větve mohou připomínat jednotlivé členy rodiny, jejich vzájemné vazby a příběhy, které se předávají dál. Každý člověk je samostatnou větví, ale zároveň součástí něčeho většího. 

A právě proto nechci, aby byly moje Stromy života jen kopiemi jednoho vzoru. Chci, aby každý měl svůj vlastní charakter a mohl v člověku vyvolat něco jiného. Jeden může připomínat kořeny a rodinu. Jiný osobní růst. Další přítomný okamžik, radost nebo potřebu na chvíli zpomalit. 

Myslím, že proto mě Strom života tolik oslovil. Připomíná mi, odkud pocházím, kde stojím právě teď a kam mohu ještě vyrůst.